KORKOVÉ PODLAHY
KORKOVÉ PODLAHY
Pokud uvažujeme o korkové podlaze, máme na výběr dva typy: buď můžeme zvolit klasické dlaždice, které se k podkladu lepí, nebo si lze pořídit korek i ve formě plovoucí podlahy.
Korkové dlaždice - můžeme mít jak přírodní, tak barvené, ze kterých se dají na podlaze vytvářet zajímavé obrazce - jsou nejen příjemné na dotek a dá se po nich chodit i naboso, ale také výborně tlumí hluk. Také se dobře opracovávají, proto není problém je správně oříznout v rohu, kolem trubek od topení a podobně.
Vyrábějí se převážně v tloušťkách od 3,2 do 6 milimetrů, přičemž platí, že čím silnější í tím je podlaha lepší, ale také dražší. Na ceně se pak projevuje i povrchová úprava. Do interiéru jsou nejvhodnější olejované, které si uchovávají svůj přirozený vzhled a jsou nejpříjemnější na omak, nebo lakované. Ty jsou nejběžnější. K mání bývají i typy s vinylovou fólií.
Korkové plovoucí podlahy se potom snadno pokládají, což je ale společná vlastnost všech plovoucích podlah. Jejich tloušťka se pohybuje mezi 10 až 12 milimetry a také tady si lze vybrat z několika vzorů a povrchových úprav. Koupit si můžeme i ty ryze přírodní, bez jakéhokoli ošetření. Přijdou nás sice nejlevněji, ale bude s nimi více práce. Natřít si je totiž musíme po položení sami. Ale záleží pouze na nás, čím to bude - zda sáhneme po klasickém laku, oleji či vosku. Některé jsou dokonce schopné i zabarvit korek do určitého odstínu.
Natírání ale neunikne žádný majitel korkové podlahy. Podobně, jako třeba u dřeva, je i tady po několika letech nutné povrchovou úpravu obnovit.
Co lze korku vytknout
Nejen nutnost podlahu po letech přetřít patří k nevýhodám korkových podlah. Mnozí jim vytýkají i nízkou mechanickou odolnost. Ideální jsou tak do ložnic a dětských pokojů. Ale třeba do kuchyně nebo na chodbu už je dobré jejich položení zvážit. Padající nůž, kamínky z bot, o zvířecích drápech nemluvě, je poškodí. Lépe odolat by měly ty s vinylovým povrchem.